Start-upové prostředí je inspirativní, říká Ondřej Vaněk

Na ČVUT jste se zabýval výzkumem námořního pirátství a kritických infrastruktur amerických měst. Jak jste se k těmto netradičním pracím dostal?
V rámci doktorátu. Když jsem přišel do Centra agentních technologií na ČVUT, hned první projekt se týkal námořního pirátství. S kolegy jsme vyvinuli simulaci námořního pirátství, která nám dovolila zabývat se tímto fenoménem a hledat řešení situace. Stejně tak jsem v rámci doktorátu získal grant od ministerstva školství na spolupráci s univerzitou v jižní Kalifornii. Každé léto jsem jezdil do Los Angeles a pracoval tam na vývoji algoritmů pro zabezpečení kritických infrastruktur.

Bylo pro vás, Středoevropana, těžké pochopit námořní problematiku?
Bylo potřeba dost věcí nastudovat. Byli jsme v kontaktu například s International Maritime Organisation, pomáhali nám získat potřebné znalosti. Zabývali jsme se tím, jak při daných meteorologických podmínkách v oblasti spočítat nejbezpečnější trasy obchodních lodí. Naše řešení naplánuje kapitánovi lodi cestu tak, aby se problematickým zónám vyhnul. Projekt už byl ukončen, ale expertizu, kterou jsme získali, používáme dál. Simulujeme třeba chování pašeráků drog v Karibiku a ve východním Pacifiku.

Chcete se dozvědět více o řešeních od IBM? Klikněte sem.

O vaší firmě Blindspot Solutions říkáte, že byla založena proto, abyste teoretické poznatky z ČVUT přenesli do praxe. Jak vznikl nápad vydat se touto cestou?
Lidé nám opakovaně říkali, že máme super řešení a ať ho prodáme. Nicméně na univerzitě se hledí především na vědecké výsledky a publikace. Proto jsme založili společnost, v níž navrhujeme komerční řešení. Původně jsme se chtěli soustředit na physical security, tedy na zabezpečení fyzických infrastruktur. Vyvinuli jsme prototyp systému pro ochranu ropovodů a přístavů. Snažili jsme se k tomu použít bezpilotní letadla, která by tam létala a infrastrukturu monitorovala. Ukázalo se, že legislativa tady v Čechách a v Evropě není na takové řešení připravena a že je to běh na dlouhou trať.

Takže jste se přiklonili k jiné alternativě?
Chtěli jsme vytvořit řešení aplikovatelné nyní, a tak jsme se posunuli k tzv. soft security. Už nejde o život, ale o to, že si třeba někdo nekoupí lístek v metru nebo zanedbá něco při výrobě. Místo abyste hledal zloděje nebo teroristy, chodíte po továrnách, provádíte nehlášené inspekce a hledáte pracovníky, kteří dělají něco špatně, případně identifikujete neoptimálně nastavené procesy. Vyvíjíme řešení pro firmy působící v oblasti inspekcí a auditů, aby maximálně efektivně vykonávaly různé úkoly. Rozvrhování inspekcí se snažíme optimalizovat tak, aby se firmám snížily náklady a skutečně využily své zaměstnance. A samozřejmě aby nikdo nevěděl, kdy inspekce přijde.

Je o tento váš produkt na trhu zájem?
Jsme v kontaktu s velkou německou firmou s globálním působením. Pro ně jsme provedli analýzu v oblasti výroby a inspekce výrobních postupů a navrhujeme jim řešení založené na našich algoritmech. Nabízíme řešení i v další oblasti. Pro jednu českou firmu vyvíjíme systém pro optimalizaci logistiky. Pomáháme jí vizualizovat a navrhovat nové, efektivní trasy tak, aby zároveň vyhověla všem podmínkám svých zákazníků.

Zůstali jste po založení firmy zároveň na ČVUT?
Chceme si udržet přístup k univerzitě, zůstat blízko u vědeckých výstupů a také v kontaktu s našimi spolupracovníky. Zároveň chceme učit a předat studentům to, co víme. Samozřejmě jsme rádi, když za námi přijdou a zeptají se, jestli nemáme volné místo. Je to i způsob, jak získávat přístup k budoucím zaměstnancům, kterých je v našem oboru v Čechách velmi málo.

Kolik vás v Blindspot Solutions působí? Na stránkách jste uvedeni jen tři zakladatelé.
Společnost jsme zakládali tři: já, kolega Štěpán Kopřiva a profesor Michal Pěchouček, který je náš mentor, má bohaté zkušenosti s rozjezdem společností i s jejich prodejem. Se Štěpánem jsme řešení začali vyvíjet a od začátku jsme k sobě přibrali několik kluků, kteří s námi spolupracovali už na univerzitě. Teď má tým osm lidí a máme kolem sebe i studenty. Někteří z nich u nás pracují na částečný úvazek, další zpracovávají na určitá témata bakalářskou nebo diplomovou práci.

Říkáte kluků. Dívky jste zatím žádné nezískali?
Zatím ne, a to se opravdu snažíme. Počet studentek na počítačových oborech se zvyšuje. Jsou dokonce motivovány stipendii. Profesoři vynakládají velké úsilí na to, aby vyrovnali poměr příslušníků obou pohlaví. Budeme rádi, když s námi budou ženy pracovat, protože mají jiný pohled. Ale boj o absolventy je obrovský a ženy mají otevřené dveře do Googlu a do dalších společností, které mají za cíl vyrovnat poměr pohlaví a dokážou nabízet atraktivní pracovní podmínky.

K práci používáte software od IBM. V čem tkví jeho výhoda?
S technologiemi od IBM jsme pracovali už na univerzitě. Po založení firmy jsme se stali Business Partnery IBM, a tím pádem je můžeme tři roky využívat zdarma. Jde zejména o matematický solver IBM CPLEX, řešič matematických modelů. S jeho pomocí lze rychle vyvinout prototyp, který můžeme ukazovat, a zároveň vytvořit robustní řešení. Druhým nástrojem je Decision Optimization Center. To je předpřipravený software, v němž si můžeme nadefinovat datové zdroje a parametry problému, velmi rychle vytvořit uživatelské rozhraní a ukázat klientům řešení v podobě tabulek, grafů a rozvrhů.

Zvažovali jste i jiné dodavatele?
Samozřejmě trh monitorujeme. IBM má tu výhodu, že má chytré lidi, kteří nástroje dokážou posouvat dopředu, a navíc jejich solver je univerzální. Dokáže řešit širokou škálu problémů a modelů. Zatím neuvažujeme o změně řešení, jsme spokojení. Je také možnost vyvinout si něco vlastního, ale když vidíme, co investovali v IBM do toho, aby dostali svůj solver na dnešní úroveň, tak to popravdě nemá cenu.

Je pro vás spolupráce s IBM přínosná ještě v něčem jiném, než ve využívání softwaru?
IBM poskytuje start-upům zázemí. Například ve formě workshopů zaměřených na to, jak zlepšit prodej nebo jak se vyvarovat chyb při rozjezdu start-upů, což je pro nás nesmírně cenné. Zároveň jsme v kontaktu s lidmi, kteří nám pomáhají správně definovat business case, jak se dostat k zákazníkům a jak jim prezentovat naše řešení. Pro některé velké společnosti nemá malá firma založená kluky z univerzity takovou reputaci jako fakt, že jsme partner IBM, takže je pro nás spolupráce přínosná i jako reference.

Z vědy jste přešel do živého prostředí start-upů. Jaká je to změna?
O start-upech jsem před pěti lety neměl moc ponětí. Samozřejmě jsem četl o tom, jak jsou všichni úspěšní v Silicon Valley, a vím i o start-upovém podhoubí tady. Naši firmu bych ale nenazýval start-upem. Naše specializace nenahrává tomu, že budeme škálovatelní, rychle porosteme a oslovíme lidi z celého světa. Nicméně všichni, kdo se kolem start-upů pohybují, jsou nesmírně inspirativní a dodávají nám energii. Změna je to proti akademickému prostředí velká. V byznysu musíte být velmi flexibilní. Neustále bojujeme s kvantifikováním nejistoty ve vztahu ke klientům, jestli si můžeme dovolit nabrat nové lidi, s kolika penězi můžeme počítat…

Kam byste chtěli firmu v příštích letech posunout?
Máme dvě možnosti a ještě nejsme rozhodnuti. První varianta je ta, že si budeme realizovat sny v oblasti optimalizace a budeme fungovat na bázi consultingu a vývoje software. A pak je tu možnost jít start-upovějším způsobem, vytvořit škálovatelný produkt, který by s dobrým marketingem mohl mít velký dopad. Firmu bychom pak mohli vybudovat velmi rychle, pak ji dejme tomu prodat a věnovat se dalším aktivitám. Zatím si na jedné straně pohráváme se start-upovými myšlenkami, na druhé straně se snažíme vytvořit stabilní byznys přes trvalé zákazníky.

Kolik času trávíte denně v práci?
Snažíme se co nejvíc. Já osobně jsem ale omezen rodinnými povinnostmi, mám desetiměsíční holčičku, takže zároveň chci být s rodinou. Je to neustálý balanc, řešíme, jestli práci věnovat víkendy a večery. Když nejsem hlavou s rodinou, jsem ponořen do pracovních problémů. Koníčky se mi zredukovaly na to, že si jdeme s kolegy zaběhat, zaboxovat, zaplavat nárazově, když to jde. Je to časově náročné, na druhé straně s tím jsme do toho šli a doufáme, že se to vyplatí.

Takže jste jako maratonec musel z časových důvodů zkrátit vzdálenosti?
Maratony běhám od doby, kdy jsem na studiích neměl žádné peníze, takže jsem mohl jenom běhat. Minulé léto jsem se snažil maratonskou hranici posunout a přejít na ultramaratony, ale času je málo. Dneska jsem si našel možnost běhat z práce a do práce, to mi ubere nejmíň času. Někdy o víkendu dávám delší běhy nebo si jdu zalézt.

Je nějaký sen, který byste si rád splnil, pokud bude vaše firma hodně úspěšná?
Dovedu si představit, že když firma bude prosperovat, budu moci být více s rodinou, víc jezdit na snowboardu a běhat ultramaratony kolem Mont Blancu. To by bylo perfektní. Nebo firmu prodáme a možná mě chytne i práce pro větší společnost. Ale je možné, že si začnu plnit i jiné sny. Byl jsem v Africe a dost mě zasáhla tamní situace, takže uvažuji o nějaké formě pomoci. Například si dovedu představit mít neziskovku a spojit její činnost s expertizou získanou v naší firmě. To by mě také naplnilo.