Rwanda - bezpečná Afrika

Ano, Rwanda zažila jednu z nejhorších genocid v moderních dějinách. Odhaduje se, že v období od 6. dubna do 4. července bylo vyvražděno přes 800 000 Tutsiů a Hutuů. Počátkem celé tragédie bylo sestřelení letadla v blízkosti hlavního města Kigali s prezidenty Rwandy a Burundi. Za sestřelení byli obviněni Tutsiové, které později začali nazývat šváby. Hlavní zbraní v rukou běsnícího davu byla mačeta. Lidem usekávali končetiny, podřezávali je a bylo jedno, jestli je to dítě nebo stařec. Pokud si patřil k Tutsiům, měl jsi to spočítané.

Stalo se to v roce 1994, v období, kdy zuřila tvrdá občanská válka v bývalé Jugoslávii. A nebojíte se dnes jezdit do Chorvatska? Vždyť se tam mlátili hlava nehlava. Odpověď většiny Čechů je ,,vždyť to bylo už dávno". Přesně tak dávno to bylo ve Rwandě. Proto obava, jestli tam jet nebo nejet, už není na místě. Stojím na hranici mezi Burundi a Rwandou. Přivítá mě celník černý jako ebenové dřevo s bílým úsměvem. Vítejte v naší pěkné zemi! Máte prosím vás igelitové tašky? Pokud ano, prosím, nechte je zde na celnici. Je zakázán dovoz igelitek. Proč? Jejich milovaný prezident byl na zahraniční návštěvě a když viděl tu spoušť, co dokáže igelit, rozhodl se. A opravdu. V zemi nevidíte žádné povalující se igelitky a prostředí je mnohem hezčí. Nevyzkoušíme to i u nás doma? Igelit nahradily papírové sáčky. Země zavádí moderní prvky a nebojí se kopírovat úspěšné modely ze zahraničí. Na čele mají svého milovaného prezidenta, který je jeden z nejosvícenějších na tomto světě. A lidé mu důvěřují.

Autobusem jedu do hlavního města Kigali. Mám před sebou osmihodinovou cestu přes prales. Nejprve však zazní společná modlitba za bezpečnou cestu. A ty se proč s námi nepomodlíš? Nejsi křesťan? Jsi muslim? Ne, jsem ateista. Ty vůbec nevěříš? Pro domácí se můj ateismus stal hlavním tématem cesty. V těchto končinách je jedno, zda jsi křesťan nebo muslim, ale víra je pro ně něco, co musí každý mít. Jedna otázka za druhou, proč a jak a nevěřící pohledy. Ale žádné přesvědčování. Každý mi chce dát svou bibli, že kdybych náhodou našel cestu k víře. Na závěr celé cesty se modlí, abych našel svou správnou cestu. Rwanda překvapuje každou minutou. Je zemí, která se dívá do budoucnosti a nechce opakovat chyby své předchozí generace. Těší se z každé chvíle a mají tu lehkost bytí. Pro mě je Rwanda nejpozitivnější zemí v Africe, kde dnes vládne úsměv. Je to zvláštní, že až když si národ zažije něco tragické, jako například genocidu, pak se společně povznese nad malichernostmi. Jako například Kambodža po vládě Pol Pota a nyní Rwanda. V obou zemích lidé udělali tlustou čáru, ale nezapomínají na minulost. Pomníky v hlavním městě, kde si každoročně slíbí, že nic takového se už nestane. Když slyšíte příběhy, které lidé říkají kolem vás a ten příběh má každý, nezůstane vaše oko suché. Na obyčejných budovách je připomínka, kolik lidí bylo na tomto místě usmrcených či rozsekaných ... Kruté? Ne, máš si pamatovat, že i kulturní národ může skončit velmi špatně. Viděli jste film Hotel Rwanda? Skutečný příběh Paula Rusesabagina, manažera hotelu, který zachránil několik stovek Tutsiů. Ten hotel existuje dodnes a pokračuje ve své činnosti. Na jedné straně smutná minulost, ale na druhé pozitivní budoucnost. Samotné město Kigali je klasické africké město. Do Afriky se nejezdí kvůli městům, ale za atmosférou, trhy a přírodou. Afrika je jedno velké tržiště. Stačí si sednout na vychlazené pivko a kochat se. Za chvíli přijdou prodejci od tkaniček do bot až po vycpané pásovce jako dekorace. Co má tamten na hlavě? Botu? A to proč? Prodává jeden druh a stačí si říct číslo a on sežene. Všechno se tu nosí na hlavě. Už se nedivím, že jsou Afričané rovní, jako pravítka. Dvě dámy si povídají a jedna má na hlavě balík ponožek a ta druhá obrovský trs banánů. Viděli jste již nést na hlavě lavičku? Musíte mít oči otevřené a nestačíte se divit, co se všechno se tu dá vidět. Ženy jsou krásně oblečené do barevných šatů s velkou mašlí na hlavě a děti mají místo kočárku své místo na zádech. Vše, co však chceš koupit, musíš usmlouvat. I taxík, vodu v obchodě, kartu do mobilu a někdy i letenku. Žádné drzé smlouvání, ale je to takový malý národní sport bez urážení se.

Rwanda - bezpečná Afrika

Dalších 10
fotografií

Toto je nejen Afrika, ale i Rwanda. Jak Kigali, tak tržiště a večerní podniky, kde je diskotéka. Stačí jen bubínek a všichni se houpou ze strany na stranu. Jejich rytmy, pohyby jsou živelné, krásné a oku lahodící. My proti nim neumíme vůbec tančit. Dokonce i křesťanská modlitba v kostele má povinný tanec. Všichni se postaví, pustí se magnetofon a zpívá se, tančí a lidé tak k sobě mají blíž. Cestuješ autobusem? Připrav se na to, že budeš tleskat do rytmu, prozpěvovat a viklat se. Toto miluji nejvíce a přitom jsem taneční dřevo. A v rytmu afrických bubnů se přesouvám k hranicím s Kongem, kde je největším lákadlem největší atrakce Rwandy. Jenom 55 lidí denně může vidět jedno z nejkrásnějších safari na světě. Jsem na hranici mezi Rwandou a Kongem, obklopen zeleným hustým pralesem. Postupně se drápeme džunglí, žádné vyjeté cestičky, žádná připravená místa, kde byste mohli spatřit velká monstra, která chceme vidět. Teplota se vyšplhala na téměř 35 stupňů a vlhkost je v této části světa téměř 100 procentní. Pohání nás touha vidět jedny z nejkrásnějších primátů na světě. Gorily. Když jsem se poprvé chystal do rovníkové Afriky, bylo mým snem nejen vidět v přirozeném prostředí 250 kilové monstrum, jak ho nazývají lidé v ČR, ale i vedle něj sedět, dívat se na něj z bezprostřední blízkosti a téměř se ho chytit. Viděli jste film Gorily v mlze? Jak hlavní hrdinka sedí mezi gorilami a napodobuje je? Ano, toto se dá zažít na vlastní kůži. Není to nebezpečné? Vždyť sedět vedle 250 kilového opičák a...? James, průvodce a správce parku, nám dává rady, co dělat a nedělat. Nikdy nechoď blíž, než sedm metrů, nedívej se do očí a vyhýbej se jim, kdyby šly tvým směrem. Jsem jemně ve stresu, vždyť když se rozejde gorila mým směrem, dokážu rychle zareagovat? Kladu si tuto otázku, když se prodíráme rovníkovým pralesem bez cest. Adrenalin stoupá, ale touha vidět je silnější. Najednou zastavíme a vidíme viklat se strom. Pod stromem vidíme první huňaté stvoření. Nejprve se objevují malé gorily. Tak tohoto jsem se obával? Blíží se k nám malá černá klubíčka plná radosti. Velkými kukadly se na nás dívají a šveholí si něco pod nos. Chtějí si nás osahat, ale víme, že nemůžeme. Jen vysvětlete mláděti, že si nemůžeme hrát. Malými tlapkami se dotýkají a dělají kotrmelce kolem nás. Toto je asi to nejkrásnější safari. Jen sedíte, díváte se a necháváte běžet čas. Z deseti metrů to sleduje gorilí matka. Žvýká bambus a tváří se, že je vše v pořádku. Krev v žilách ztuhne, když se na své stádo přijde podívat hlavní samec. Velká gorila má 250 kilo a ten výraz v obličeji hovoří jasnou řečí. Pouze jednou porušíš pravidla a končíš. Jak se cítím? Když si toto čtete, věřím, že si říkáte, že na toto byste se nenechali přemluvit. Ale všichni se shodujeme, že se cítíme nejen v pohodě, ale hlavně bezpečně. Když neporušíš pravidla, nemá se ti co stát. Vyhrazená hodinka na návštěvu uběhne šíleně rychle. Nelituji námahu, čas, peníze, energii. Kvůli takovým zážitkům žiji, dýchám a nabíjejí mě. Večer sedím na terase hotelu s výhledem na jezero Kiwu, kde je na druhé straně další země, kterou chci navštívit - Kongo. Že je nebezpečné? Nebo je nebezpečná jen naše nevědomost o některých zemích, která nám brání navštívit dané země? Dám si sklenku kvalitního vína a vyrážím.

Martin Navrátil průvodce CK S.E.N.