Horší časy teprve přijdou, tvrdí ředitel Vojenské pojišťovny

Já si myslím, že české zdravotnictví ze své podstaty klidné dny snad ani nikdy nezažilo, Zdravotní péče se dotýká každého z nás, dříve či spíše později se ocitneme u lékaře s žádostí o pomoc všichni. Zájem je tedy logický. Trochu nelogické mi připadá načasování kritických hlasů varujících před kolapsem.

Proč si to myslíte?

Z hlediska přísunu peněz zažívá české zdravotnictví v posledních letech nebývalý boom. Do systému z veřejného pojištění dává stát a plátci  téměř 350 miliard. Nikdy nemířilo do českého zdravotnictví více peněz.

Zdravotnické odbory a část politické reprezentace má na současný stav evidentně jiný názor.

To samozřejmě mohou. Systém financování zdravotní péče je v první řadě velké politikum a jeho podoba vyžaduje politický a společenský konsensus. České zdravotnictví má jako každý podobný systém na světě řadu problémů, jako celek ale funguje, z mého pohledu plátce poskytované zdravotní péče, docela dobře. Osobně se domnívám, že horší časy teprve přijdou a neustálé nalévání peněz nad rámec možností systému může avizované problémy ještě zhoršit.

Jaké problémy máte na mysli?

Je jich více. Jsou nemocnice, které trpí nedostatkem personálu, v  některých regionech je omezená dostupnost péče, některé obory základní péče jako například stomatologie a segment praktických lékařů trpí nedostatkem lékařů. O reformě lůžkové péče se hovoří roky a mohl bych pokračovat. Miliardy navíc, prostřednictvím tzv.  úhradové vyhlášky, ani jeden ze zmíněných problémů zásadně neřeší. A to jsem nevyjmenoval řadu dalších obtíží, které na nás teprve dopadnou. Myslím tím především postupné stárnutí produktivní populace, logický výkyv v křivce ekonomického cyklu a tím tedy snížení finančních možností systému.

Volání po větším přísunu peněz ale nalezlo nakonec odezvu...

Ano, máte pravdu. K původním šesti miliardám, jejichž zdrojem jsou současné finanční rezervy zdravotních pojišťoven a které měly řešit nedofinanacovanost v minulosti poskytnuté péče, regionální nedostupnost a požadovaný růst kvality, navíc přibylo dalších 4,9 miliardy korun do úhradové vyhlášky. Myslím si, že to může být v budoucnu docela problém.

Proč?

Oněch zmíněných šest miliard slouží  zdravotním pojišťovnám k řešení individuálních problémů, například v řešení dostupnosti zdravotní péče v příhraničních regionech nebo v oblastech, kde schází personál v segmentech základní péče. Jedná se o jednorázovou záležitost, která může vyřešit akutní problém. Bohužel dalších téměř 4,9 miliardy korun zvyšuje hladinu referenčních úhrad i pro dalších roky. Jedná se tedy o závazek, který zdravotním pojišťovnám zvyšuje výdaje pro příští roky bez ohledu na budoucí hospodářský vývoj a tím tedy i přísun financí do systému.

Z úst některých politiků znějí úvahy o slučování pojišťoven a variantě s jednou zdravotní pojišťovnou.

Tohle nechci příliš komentovat. Po čtvrtstoletí fungování systému, kdy zde   existovalo 27 pojišťoven  a dnes se jich na trhu etablovalo sedm, prošel systém dostatečnou očistnou kůrou. Reálný důvod nevidím. Z hlediska provozních nákladů je náš systém financování zdravotní péče jeden z nejvíce efektivních v Evropě. Otázkou je jak tomu bude v budoucnu. Necelá tři procenta z vybraných peněz, které si každá ze sedmi pojišťoven nechává na svůj provoz, budou stále stejná tři procenta byť u jedné jediné pojišťovny spravující celý systém. Nic se tedy neušetří. Navíc, za vznikem zaměstnaneckých pojišťoven stály různé specifické zájmy zaměstnavatelů.

Můžete být konkrétní?

Zaměstnavatelé bankovního sektoru, hutních, strojírenských a stavebních firem, ale i státní správy včetně armády, policie, ti všichni stáli na počátku vzniku systému veřejného zdravotního pojištění a sledovali často oprávněné zájmy a specifika zdravotní péče svých zaměstnanců. Do značné míry to platí i dnes a případné úvahy o systému s jednou pojišťovnou toto pomíjejí.

Jaké plány v oblasti úhrad má tedy Vojenská zdravotní pojišťovna v příštím roce?

Vojenská pojišťovna hradí v přepočtu na jednoho pojištěnce vyšší úhrady než většina zdravotních pojišťoven. Meziročně, tedy pro rok 2020, počítáme s nárůstem nákladů na zdravotní služby o 11,3 procenta. V konkrétním vyjádření půjde zhruba 2,2 miliardy korun, které zaplatíme za péči pro naše pojištěnce navíc ve srovnání s letošním rokem. Přesto je zde několik rizikových faktorů. Jedná se zejména o nenaplnění předpokladu růstu mezd a platů o 5,9 procenta v příštím roce, což by se odrazilo v poklesu příjmů pojišťovny.

Jde pouze o růst platů a mezd?

Predikce růstu mezd je poměrně optimistická i pro roky 2021 a 2022. Počítá se s nárůstem 5,5 procenta respektive 5 procent. Mnohem vážnější je ale vzhledem ke skokovému nárůstu výdajů v roce 2020 zrychlené vyčerpání současných rezerv pojišťoven. Pro rok 2020 činí tato disproporce kolem 20 miliard korun, v roce 2021 se bude situace s velkou pravděpodobností opakovat a celý systém se v roce 2022  dostane do deficitu se všemi známými důsledky z období na přelomu století.