A ani na tom není nic neobvyklého, i to obvykle známe, a to bohužel i z vlastní zkušenosti. A co si počít, když není, čím za to, co chceme mít, zaplatit? Pak to nejednou musíme buď oželet, nebo si na to od někoho půjčit.
Pokud se jedná o něco, co můžeme postrádat, smíříme se často s tím, že si to zkrátka pořídíme až později, až na to budeme mít. Případně si to nepořídíme vůbec a svět se kvůli tomu také nezboří.
Jenže co když jde o něco, co si nelze odepřít, co skutečně musíme mít? Pak si na to v případě finanční tísně musíme půjčit. Což je možné, ovšem nejednou i nesnadné. Protože záleží na tom, jakou půjčku si člověk v takové chvíli zvolí, a také na jeho vlastních kvalitách, na tom, nakolik důvěryhodně dotyčný z pohledu zvolené finanční instituce vypadá.
Někdy tak člověku půjčí bez okolků, někdy je to docela složitý proces a někdy je to doslova beznadějné. Protože položím-li si otázku, zda dosáhnu na hypotéku, musím si uvědomit vše, co tato obnáší, a porovnat to se svými vlastními možnostmi, se svou aktuální situací. Mám dost vysoké příjmy, čisté registry dlužníků, jsem dokonalý v dalších ohledech? Anebo je tomu třeba i přesně naopak?
Je prostě třeba posoudit střízlivě své předpoklady pro získání takové půjčky. Protože i kdybychom to neudělali, udělala by to finanční instituce, na kterou bychom se obrátili, a pak by se nám případný pohled na naši situaci přes růžové brýle stejně nevyplatil.
A tak je třeba dobře zvážit, kde dostanu hypotéku i s tím, co za ni mohu nabídnout. A pokud toho coby žadatel moc nabídnout nemohu, měl bych se obrátit na nebankovní společnost. U které se dosáhne na půjčku vždy snáze než někde v bance.