Aktuální inflace ve světě i v ČR má mnoho příčin. Těmi primárními jsou ale situace v reálné ekonomice a měnová politika. Aktuální růst cen tak pro každého, kdo má peníze uloženy v bance znamená, že tyto peníze ztrácí svou původní kupní sílu. Při dnešní inflaci má dnes loňský milion hodnotu 949.000 Kč. Pokud by tato situace vydržela další 4 roky, bude mít loňský milion v roce 2025 reálnou hodnotu 745.000 Kč, ale pouze v případě, že inflace dále nestoupne.
Dlouhodobě osvědčeným způsobem ochrany peněz před inflací bylo investování do nemovitostí. To jak rostou ceny bytů v posledních letech je i známkou toho, že mnoho lidí za volné peníze nakupuje právě investiční byty.
V Praze dle dat developerů téměř 50% nových bytů kupují drobní investoři, na hypotéku i v hotovosti. Jde o logický krok, neboť každý takový byt sebou nese pravidelný výnos v podobě nájmu a zároveň v minulosti rostl na hodnotě. Nízké splátky hypoték zvyšovaly výnosy z pronájmů a poptávka tlačila ceny bytů vzhůru. Jedinou výraznější nevýhodou takového uložení peněz pak byla jejich nízká likvidita.
Těm, kdo zvažují podobné nákupy investičních bytů dnes, dělá větší vrásky na čele fakt, že nakupují za historicky nejvyšší ceny a to v situaci, kdy rychlost růstu nájemného výrazně zaostává za růstem cen bytů a tím se poměrně výrazně snižuje výnosnost každé takové transakce.
Na výhledu se nejsou schopni shodnout ani ekonomové, jejichž jedna část tvrdí, že ceny bytů mohou růst i nadále a faktorů, které by měly tlačit ceny vzhůru je vícero. Primárně nedostatek nových bytů na trhu s tím, že tento problém v krátkém horizontu pravděpodobně nezmizí, plus aktuálně neutuchající poptávka po nemovitostech jako konzervativním způsobu uložení a zhodnocení peněz v dnešní inflační době.
A pak je tady druhá skupina expertů a ekonomů, podle které můžou být problémem rostoucí úrokové sazby. Ty mohou způsobit výrazné ochlazení na trhu, neboť zvedají splátky hypoték a část kupců tak vytlačí z trhu, protože na hypotéku za vyšších úrokových sazeb nedosáhnou a tím může odpadnout část poptávky.
Druhé potenciální riziko je, že dříve nebo později skončí fixace velkému počtu hypoték z období nízkých sazeb. Tehdy lidé dostávali hypotéky se sazbami kolem 1,7% a další výrazný růst sazeb hypoték může zvednout splátku třicetileté třímilionové hypotéky o více než 5.000 Kč měsíčně.
Jaký reálný dopad to může mít na běžné domácnosti v kombinaci s prudkým zdražováním energií je aktuálně otázkou, kterou se intenzivně zabývá oddělení řízení rizik každé větší české banky.
Dalším, tentokrát i historicky osvědčeným způsobem jak uchovat hodnotu peněz, je jejich uložení do zlata, šperků či drahých kamenů. Tento způsob má svou velkou výhodu v tom, že je důsledně prověřen minulostí.
Co je ovšem třeba zmínit je, že tyto instrumenty jsou obvykle prodávány jako jediná jistota v dnešním světě. Hlavně o investičních diamantech se často vypráví, že díky jejich vzácnosti je prakticky nemožné, aby jejich cena klesala. Nicméně i cena těchto instrumentů podléhá ekonomickým zákonům.
Poté, co v roce 2013 vyvrcholila krize Eurozóny, která byla spouštěčem mnoha nákupů investičních drahých kovů a diamantů, začaly ceny zlata a diamantů na světových burzách klesat a někteří vlastníci, kteří se pokoušeli své zlato nebo kameny prodat, tvrdě narazili. A to na dvě nepříliš známé veličiny.
Zaprvé i ve chvíli kdy trh funguje a nejsou problémy na straně nabídky ani poptávky, narazí každý prodávající na to, že výkupní ceny zlata i diamantů je podstatně níže, než ceny nákupní a zdaleka ne každému je tato skutečnost v době nákupu známa. Na běžně fungujícím trhu dělá tento rozdíl obvykle více než 15% u diamantů a kolem 6% u zlata a dalších drahých kovů, pokud jsou např. slitky nebo mince nepoškozené a v originálním balení. To samozřejmě výrazně snižuje výnos z takového prodeje.
A druhým faktorem, který se primárně týká investičních diamantů, je poměrně malý lokální trh. A pokud na takovém trhu dojde k tomu, že se stejně jako po roce 2013 v ČR snaží větší část držitelů své kameny prodat, tento trh poté kolabuje a bez ohledu na někdejší „gentlemanské dohody“ uzavírané s prodejci investičních kamenů, pak prudce padají výkupní ceny.
Problémem pak u podobných „jistých investic“ bývá, že do nich lidé ukládají výrazně větší část svých peněz, než by bylo rozumné. Jak zní jedna z nejstarších pouček o investování, největší riziko se obvykle nachází tam, kde ho nikdo nečeká... A historie je tomu důkazem.
Aktuálně začíná čím dál více lidí vnímat jako nástroj v boji s inflací a znehodnocením peněz kryptoměny, a to hlavně tu nejznámější a největší dle hodnoty – Bitcoin. Ten byl navržen primárně jako nový způsob, jak vypořádávat finanční transakce mimo stávající bankovní a finanční systém. Nicméně jako efektivnější a vhodnější přímo pro tento účel se ukázaly novější kryptoměny, které vznikly až po Bitcoinu, jako třeba Ethereum, Litecoin nebo Cardano.
Bitcoinový systém se ukázal pro rychlé a hlavně levné transakce jako příliš robustní a nákladný. Nicméně právě tato robustnost a nákladnost dala vzniknout myšlence Bitcoinu, jako uchovatele hodnoty peněz. Bitcoinů totiž není neomezeně. V jeho zdrojovém kódu je zapsáno, že finální počet těchto virtuálních mincí v oběhu bude pouze 21 milionů a to až v roce 2140. K uvolňování těchto mincí do oběhu dochází tzv. těžením.
A v porovnání s dnešními penězi, které jsou do oběhu uvolňovány stále rychleji, kdy každý pátý dolar na světě byl „vytištěn“ minulý rok. Bitcoin který byl přímou reakcí na krizi a tištění peněz v roce 2008 obsahuje mechanismus, kterému se říká halving, neboli půlení. To znamená, že každé čtyři roky zpomalí tempo těžení nových Bitcoinů na polovinu. A na polovinu této poloviny za další 4 roky a tak dále. Díky tomu se každá virtuální mince stává stále vzácnější.Na tomto proti-inflačním principu byl Bitcoin postaven, a to je důvod, proč ho již někteří analytici nazývají zlatem digitálního věku.
V případě inflace, kdy peněz přibývá a ztrácí svou hodnotu, jsou nejprve rušeny a stahovány z oběhu nízké jednotky měny, jako např. centy nebo haléře, později deseti, dvaceti, padesátihaléře, za které již prakticky nelze nic nakoupit. V ČR jsme tomu byli svědky v uplynulých letech.
Naopak je tomu u Bitcoinu. Díky jeho stoupající hodnotě lidé používají čím dál tím menší části Bitcoinu. Nejmenší používanou jednotkou Bitcoinu je tzv. Satoshi, tedy 0.00000001 BTC.
Od spuštění Bitcoinové sítě v roce 2009 se našlo mnoho jeho zastánců i odpůrců, ale bez ohledu na jejich názory reálné využití a množství lidí kteří Bitcoin a další kryptoměny používají výrazně roste a z transakcí, které v bitcoinové síti probíhají, je viditelné, že cenu Bitcoinu aktuálně neženou nahoru spekulanti, ale primárně institucionální investoři ze Spojených států, kteří bitcoin již vnímají jako digitální zlato a ukládají do něj peníze.
Cena Bitcoinu je ale velmi pohyblivá a obecné doporučení správců majetku je neukládat do Bitcoinu a dalších kryptoměn velkou část jmění, což je způsob, jak zbytečně neriskovat, ale zároveň se nepřipravit o potenciál, který Bitcoin nebo i další kryptoměny do budoucnosti poskytují.
Velmi zajímavým způsobem, jak zařadit kryptoměny do svého portfolia, bylo historicky jejich „těžení“. Stejně jako supervýkonné počítačové sítě v bankách udržují v chodu systém účtů platebních karet a transakcí v měnách jako jsou EUR, USD, GBP nebo dalších, tak specializované počítače neboli těžící zařízení udržují v chodu systém kryptoměn, jako je právě Bitcoin nebo i další kryptoměny.
Tyto těžící zařízení – speciální „počítače“ s vysokým výpočetním výkonem velmi zjednodušeně provádějí, uchovávají a spravují transakce v kryptoměnách. Pokud si tedy koupíte např. Bitcoin, tyto počítače o tom vytvoří, uloží a uchovají trvalý záznam.
Jako odměnu za to dostávají majitelé těchto zařízení malé množství kryptoměny, která je tímto způsobem uvolňována do oběhu. Díky tomu, že se kryptoměna musí tímto stylem „dolovat“, aby se dostala do oběhu, se procesu říká těžení – stejně jako např. u zlata, které se taky musí dostat ze země, než je dále využito.
Existuje tedy varianta nenakupovat přímo kryptoměny, ale tyto výkonné těžící zařízení, které pro Vás následně kryptoměny získávají – těží. To ovšem přináší několik překážek.
Koupit tato zařízení na vlastní pěst není snadné. Na trhu jich aktuálně, z důvodu vysoké poptávky a nedostatku čipů, není dostatek. Zprovoznit následně toto zařízení nezvládne každý a je k tomu třeba brát v potaz, že tyto „počítače“ jsou velmi hlučné a náročné na chlazení. Každá jednotka generuje hluk výrazně větší než zapnutý vysavač a k tomu velké množství tepla. V poslední řadě je třeba jednotky aktualizovat a udržovat tak, aby si udržely optimální výkon.
S odpovědí na tyto problémy přichází aktuálně do ČR finská hardwarová firma Silver Bay Mining Corporation, SBMC.
Pro své klienty zajišťuje nákup těchto zařízení, jejich následné umístění, napájení a údržbu v datových centrech plně přizpůsobených k jejich potřebám.
Celý proces je zjednodušen tak, aby se i klient bez hloubkových znalostí mohl stát těžařem kryptoměn. Po připojení stroje už následně putuje kryptoměna do jeho peněženky a je jen na něm, jak s ní naloží. Po celou dobu má pak k dispozici podporu místní pobočky, a to plně v češtině.
Na webových stránkách www.sbmc.fi najdete v případě zájmu veškeré potřebné informace.
At se již Vaše kroky v boji proti inflaci vydají kterýmkoliv směrem, pamatujte vždy, že i osvědčené postupy jako je nákup nemovitostí, zlata nebo diamantů mají svá úskalí a specifika a je dobré je znát.
Stejně je tomu samozřejmě i u nástrojů digitálního věku, jako jsou kryptoměny nebo jejich těžení. Pokud k nim však přistoupíte správně, může jít o jedno z těch rozhodnutí, ze kterých budete v budoucnu významně těžit.
