Není tak divu, že hodně lidí uvažuje i o možnosti pořídit si na zahradu udírnu. Nejedná se zrovna o lacinou záležitost, nicméně do ceny auta má takový doplněk přeci jen hodně daleko. Dost záleží na tom, který model nakonec zvolíte.
Vyplatí se vůbec taková investice?
Ještě než začnete s vybíráním, byste si měli spočítat, jestli se vám vůbec takováto koupě vyplatí. Hodně záleží na tom, kolik uzenin během roku dokážete sníst. Pokud jste jen občasný konzument, raději si peníze nechte, případně si za ně kupte něco jiného.
Ovšem máte-li uzené skutečně rádi a dopřáváte si ho často, možná by vaší zahradě nějaká forma udírny přeci jen slušela. Za jistých okolností se navíc nemusí jednat ani o nic náročného nejen co se financí, ale i realizace týče.
Ne všechny modely jsou velké
Když si laik vybaví udírnu, vidí velkou konstrukci s dvířky uprostřed a ohništěm v dolní části. Toto je poměrně věrná představa klasické cihlové udírny, které jsou u nás stále asi ty nejrozšířenější. Není ani divu, jelikož se často jedná o stavby vytvořené svépomoci mnohdy i desítky let zpátky.
Standardní udírny jsou tedy z cihel, ale běžně můžete narazit i na kovové či celodřevěné modely. Většinou jsou rovněž velké, a tudíž statické. Jejich velkou výhodou je úložný prostor, do něhož se toho vleze opravdu hodně. Chcete-li udit ve velkém, ale ne každý týden, rozhodně zauvažujte nad něčím větším. Ušetříte si tím hodně problémů i času.
Toužíte-li však po udírně o velikosti velkého grilu, také máte z čeho vybírat. Tyto verze jsou často levnější než statické varianty a rovněž se mnohem lépe ovládají. Pro laiky jsou ideální.
Jednoduchá manipulace
Uzení v mobilní udírně může probíhat i na malé zahrádce, případně dokonce i na balkóně či rovné střeše domu.
V udírně klasického typu je docela složité udržovat požadovanou teplotu po určenou dobu, nemluvě o jiných věcech. Člověk musí nejen neustále koukat na teploměr, ale rovněž i na hodinky, jelikož každé maso se připravuje trochu jinou dobu. Toto je docela náročné, zvláště pak pro laika, jenž nemá s tímto druhem tepelné úpravy ještě tolik zkušeností.
Proto existují digitální elektrické udírny, které jsou z velké části mobilní. Jejich největším trumfem je snadná ovladatelnost. Kdo si bude chtít udělat maso, ten ho prostě dá dovnitř, zapíchne do něj teploměr v podobě jehly a nastaví vhodný program. O nic více už není potřeba se starat.
Postrádáte-li zkušenosti, jedná se o nejlepší přístroj, který lze dnes koupit. Podobně jako mikrovlnnou troubu, tak i digitální udírnu může obsluhovat víceméně úplně každý, i totální laik.
Zkušenosti z internetu
I když se to v mnoha případech příliš nedoporučuje, můžete použít k nabrání znalostí ohledně uzení i internet. Samozřejmě, že je možné na celosvětové síti narazit i na úplně pitomosti, nicméně většina informací, alespoň na českém internetu, je skutečně relevantních a mohou vám pomoci.
Rovněž lze využít i mocné síly sociálních sítí. Skutečně i o fenoménu uzení existuje mnoho skupin a jistě vám nebude dělat žádný velký problém se do některé z nich dostat, případně můžete požádat o členství ve všech.
Výhoda takovýchto internetových sociální skupin spočívá v tom, že můžete pokládat otázky a obecně komunikovat s jedinci, co se v této problematice orientují více a lépe než vy. Takto lze načerpat informace, ke kterým byste se pouhým hledáním v odborných článcích dostávali jen velmi složitě.
Hodně vám mohou pomoci i videa na YouTube. Uzení je minimálně ve Spojených státech stejně populární jako grilování, takže užitečných návodů najdete na YouTube rozhodně požehnaně. Neumíte-li anglicky, nemusíte si zoufat. Je tam i pár českých videí, co se týkají této problematiky dotýkají.
Jaké maso je nejideálnější?
Začátečníci mají také často potíže s výběrem vhodného masa k uzení. Jaké je tedy to nejlepší? Jednoduše řečeno, jakékoliv, co vám chutná. Takto můžete zpracovat nejen vepřové, ale také kuřecí, hovězí, srnčí nebo třeba i rybí maso.
Potíž je v tom, že každé se připravuje trochu jinou dobu a je potřeba použít odlišné teploty. Pro ryby, potažmo drůbež, se doporučují nižší teploty a kratší doba dělání, zatímco u červeného masa není důvode držet se s teplotou nějak při zemi. I doba uzení je v tomto případě mnohem delší. Často i násobně.
Důležité také je, aby maso bylo dostatečně kvalitní. Nemělo by zapáchat a už vůbec nesmí mít jinou barvu, než je jeho přirozená. V opačném případě maso okamžitě vyhoďte.
Nakládaní do soli
Aby byl výsledek co nejlepší, je nezbytné maso vhodně naložit. Zapomeňte však na jogurtové nebo kečupové marinády. Zde je hlavní složkou sůl, případně pár bylinek či další druhy koření. Hodí se i česnek na zvýraznění chuti. Někdo přidává i chilli, ovšem ne každý pak takovou ostrou chuť dokáže snést.
Maso se nakládá docela snadno. Prostě jen sůl smíchejte s ostatními surovinami, potřete s ním maso a uložte ho hermeticky uzavřené do chladničky, sklepa nebo do špajzu. Sklep nebo špajz je možné použít pouze v zimních měsících. V létě je přeci jen lepší využít ledničku.
Můžete zvolit ještě druhou variantu, a sice solný roztok. Jeho výroba je rovněž otázkou několika okamžiků. Koření se solí vhoďte do hrnce s vodou a tu přiveďte k varu. Posléze plamen stáhněte a nechte chvíli táhnout, ať se chutě z koření pořádně vyvaří. Až vývar vychladne, ponořte do něj maso a celý výtvor vložte na chladné místo.
