Amniová membrána má neskutečný potenciál hojit rány

Co je amniová membrána a jak funguje?   

Jedná se o derivát z placenty rodiček, která se přirozeně nespotřebuje. Placenta zpracovává velmi složitým způsobem. Zjednodušeně řečeno se musí zamrazit a následně vysušit placenty. Jsou u toho i náročné imunologické podmínky. Matka je vyšetřována půl roku před tím, půl roku po tom. V případě léčby otevřené rány se de facto jedná o takovou jednoduchou malou transplantaci, kterou my jsme schopni zařídit v běžných ambulantních podmínkách běžné podiatrické či diabetologické ordinace. Vezmeme pláteček této vysušené membrány a aplikujeme ji na ránu. A ta amniová membrána má neskutečný potenciál hojit rány.

Jaké máte výsledky při použití této technologie?

Mohl uvést mnoho případů pacientů, diabetiků, kteří se trápili roky s otevřenou ránou, přišli k nám do ambulance a my jsme jim za dva měsíce díky amniové membráně ránu zhojili jako mávnutím kouzelného proutku.

Hradí tuto terapii zdravotní pojišťovny?

Dlouho nehradily. Ale protože studie prokázaly vysokou efektivitu hojení ran amniovou membránou, podařilo se České diabetologické odborné společností, naší podiatrické sekci, tento výkon prosadit do sazebníku úhrad. To znamená zdravotní pojišťovny tuto léčbu proplatí.

Kdy se aplikuje amniová membrána

Lze využít amniovou membránu u všech otevřených ran?

Má svá omezení. Není to tak, že každému, kdo přijde z ulice, dáme amnioderm. Přece jen ta náplast, derivát z placenty, je relativně drahá. A také není na každou ránu. Na povleklé, zanícené nebo rány, které nemají vyřešenou příčinu, ji aplikovat určitě nemůžeme.  Avšak pokud je rána čistá, stagnuje její hojení a ten ranhojič už nemůže použít nic jiného, tak zde je na určitě na čase vytáhnout amnioderm a aplikovat ho. 

Kdy tedy využíváte vy tuto technologii?

Já ji využívám například vždy, když mi do ordinace přijde pacient s dokumentací, z níž vyplývá, že jeho lékař se skutečně snažil – vyšetřil ránu, přeléčil ji, jak měl, vyřešil cévní zásobení, prostě udělal všechno, co mohl, ale rána zůstala. V ten moment velice rád nasadím amniovou membránu. Problém je, že například na severní Moravě jsem jeden z mála, který ji může aplikovat. A bohužel jsem omezen i tím, že pracuji pouze s diabetiky. Na druhou stranu tato technologie si už hledá cestu na kožní a chirurgická oddělení. Stále to ale je novinka, takže ještě chvíli potrvá, než si úplně najde cestu všude tam, kde jí je potřeba.

Znamená to, že není úplně dostupná?  

Já myslím, že je dostupná. Ale je otázka, jak je rozšířená. A to kvůli lékařům. Ti nyní překonali velkou pandemii covid-19, což trošičku omezilo kožní, chirurgická, diabetologická oddělení či interní oddělení v přijímání a zájmu o novinky. Tudíž ten boj toho pacienta za tuto novou terapii je trochu omezený péčí o pandemii a pacienty, které generuje. Já osobně jsem rád, že i v této složité době mám možnost využívat tuto novinku díky tomu, že jsem ambulantní lékař. Nicméně chápu, že nemocniční lékaři to mají náročnější, protože se musejí starat o hospitalizované pacienty s covidem, na které nebyli zvyklí. A přiznejme si, že například všechny ortopedie jsou nyní proměněny na covidové jednotky. Což platí i pro chirurgická a kožní oddělení. Tedy ta péče o chronické pacienty je přesunutá. Nebo, řekněme, odsunutá. 

Syndrom diabetické nohy

Jak častý problém jsou otevřené rány u diabetiků?

Velmi častým problémem. My bohužel nemáme přesné statistiky, ale otevřené rány mohou trápit desítky až stovky tisíc diabetiků, kterým máme v Česku k milionu. Tito pacienti navštěvují různé odbornosti, kde se rána často jen převáže, ale neřeší se její příčina a nepoužívají se nejmodernější způsoby léčení. Proto je nutné najít odborníka, který pracuje s moderním léčebnými postupy, ale hlavně vyšetří ránu kauzálně a pracuje komplexně.

Kdo je v praxi odborník, který pracuje s ránou komplexně?

Příkladem budiž diabetologové, kteří se věnují metabolismu, tedy cukrovce jako takové. Plus jsou schopni velice kvalitně došetřit cévní systém ve spojení s cévními lékaři, a využívají moderní způsoby hojení ran.

Bavíme se o syndromu diabetické nohy. Kolik ran ošetříte vy třeba během jednoho dne?

Já denně ve své ordinaci ošetřím 20 až 30 pacientů s ránou. A to jsem sám… Tedy těch lidí je skutečně obrovské množství. Jsou opečováváni i na kožních a chirurgických oddělení. Ta populace je nemalá, ale problém je i v tom, že nechce být vidět. Nikdo se nechce chválit, že má chronickou ránu, protože je to handicap jak sociální, tak pracovní. Tudíž je velmi těžké odhadnout, kolik lidí trpí otevřenými ránami. A když už se bavíme o otevřených ranách, jsou tu i jejich další typy. Jsou to bércové vředy, popáleniny, proleženiny… Těch typů rán je prostě hodně.

Jak si v této věci stojí praktici? Odhaduje se, že ti se starají až o 25 procent diabetiků.

Je to velice individuální. My máme v okolí praktiky, kteří jsou schopní a pošlou k nám pacienta pouze na konzultaci, případně takovou diferenciální diagnostiku. No a pak máme praktiky, kteří pacienta ani nezují. Já vždy říká pacientům diabetikům, pokud máte praktického lékaře a nezul vás, tak neudělal takovou prohlídku, jakou měl u diabetika provést.

Podiatrie nabízí komplexní péči o nohy

Jste prezident České podiatrické společnosti. O co jde?

Podiatrie je stručně řečeno komplexní péče o nohy. Přičemžv Česku je to s péčí o nohy možná ještě horší než s péčí o zuby a určitě horší než s péčí o vlasy. Stejně jako se chodímepravidelně stříhat, měli bychom pravidelně jednou nebo za dva měsíce zajít na pedikúru, kde nám nohy ošetří kvalifikovaný pracovník, který má teoretické i praktické znalosti. Význam podiatrie bych připodobnil k významu dentální hygieny ve stomatologii.

Jak konkrétně?

Zubař prování tu odbornou péči. Léči zubní kaz, aplikuje anestezii nebo operuje. A dentální hygienistka se věnuje preventivní péči o zuby. A stejně tak například diabetici potřebují pravidelnou péči o nohy. Aby jim nevznikaly otevřené rány. A nejenom, aby jim nevznikaly, ale aby se jim nevracely. A to je také jeden z předmětů činnosti preventivní podiatrie. Péči o nohy přitom nepotřebují pouze diabetici, ale dolním končetinám by se měli správně věnovat všichni. Nohy jsou vstupní branou do pohybového ústrojí.

To zní bezvadně, ale je tato péče u nás dostupná?

Ne docela. Našepodiatrická společnost proto usiluje o vznik odbornosti podiatra. To by byl zdravotník s bakalářským vzděláním, nelékař, který by ale dokázal pomoci lidem, jimž komplikují život nezdravé nohy. Řekněme si to upřímně, lékařů tu více nebude, ale lidí, kteří trpí na nohy, je tu už teď více než dost. A těm by měl umět někdo pomoci dříve, než se jejich zdravotní stav dál zhorší kvůli tomu, že špatně chodí, mají plísně, mykózy či otevřené rány.

MUDr. Miroslav Koliba, MBA, LL.M. začínal jako sekundární lékař na septickém chirurgickém oddělení a na chirurgické ambulanci v roce 2006. Tehdy také absolvoval prestižní kurz hojení ran v Hamburku – Professional Practice in Wound Healing at the European Surgical Insitute – pod vedením Dr. Luc Teot. Od té doby se aktivně věnuje vlhkému hojení ran na základě evidence based medicine poznatků. V letech 2007 až 2009 přednášel hojení ran pro Aesculap Academii.

Po zdokonalení léčby důsledků cukrovky v oboru chirurgie změnil zaměření a na interním oddělení se začal specializovat na léčbu cukrovky a na léčbu snad nejdražší a nejnáročnější komplikace cukrovky – syndromu diabetické nohy. V oboru diabetologie složil atestaci v roce 2013. Je odborný garant konference Multidisciplinární přístup v péči o nohy diabetiků. Od roku 2018 je prezident České podiatrické společnosti.