Během tří desetiletí od konce studené války došlo k dramatickému rozvoji mezinárodního obchodu, což prospělo světové ekonomice a obecně pomohlo udržet růst cen na uzdě. Tento trend se v poslední době začal obracet.
Obchodní napětí mezi USA, Čínou a dalšími významnými obchodními zeměmi vedlo od finanční krize v roce 2008 k relativnímu poklesu úrovně globálního dovozu a vývozu. Důsledky pandemie Covid-19 tento proces urychlily a zároveň donutily podniky a vlády zvážit své regionální závislosti, protože globální dodavatelské řetězce se dostaly pod větší tlak. Invaze Vladimira Putina na Ukrajinu a následné sankce namířené proti Rusku tento trend deglobalizace pravděpodobně ještě prohloubí.
Graf: Po letech expanze je mezinárodní obchod na ústupu
Faktory strukturální inflace
„Očekáváme, že se tento pokles ve střednědobém horizontu projeví jako inflační, protože snaha společností upevnit dodavatelské řetězce je obecně vystavuje vyšším nákladům,“ vysvětluje Timothy Foster. Jedním z příkladů je výrobce polovodičů Intel. Vzhledem k tomu, že se EU snaží být méně závislá na Asii, pokud jde o čipy používané v technologiích, oznámila tato americká společnost, že obdrží německou vládní dotaci, která pokryje 30 % její 17 miliardové investice do výzkumného střediska v Německu.
Tento proces deglobalizace by mohl jít ruku v ruce se dvěma dalšími strukturálními změnami, což znamená vyšší úroveň inflace po delší dobu.
První z nich je posun demografického vývoje. Světová zdravotnická organizace předpokládá, že mezi lety 2015 a 2050 se podíl lidí starších šedesáti let na světové populaci téměř zdvojnásobí z 12 % na 22 %. „Jsme přesvědčeni, že stárnutí populace zvýší poptávku po zboží a službách na úroveň, kterou bude klesající počet lidí v produktivním věku jen těžko uspokojovat, což způsobí tlak na růst cen,“ vysvětluje Timothy Foster.
Druhým faktorem je dopad tzv. "zelené inflace". Přechod k zelenější ekonomice bude zahrnovat značné investice do dekarbonizačních technologií a obnovitelných zdrojů energie a také potenciální zavedení uhlíkových daní. To vše se výrazně projeví na střednědobé inflaci. Dopad se už projevil například na německém indexu spotřebitelských cen CPI, který v loňském roce vzrostl v důsledku zavedení uhlíkové daně na vytápění a dopravu přibližně o 0,6 %. Deutsche Bank předpokládá, že ambiciózní klimatická politika EU by mohla inflaci v eurozóně zvýšit o 0,35 % ročně.
„Nic z toho nenaznačuje, že inflace zůstane na současných závratných hodnotách, to ne. Domníváme se však, že tyto tři faktory budou ve střednědobém výhledu udržovat vyšší ceny na strukturované bázi,“ uzavírá Timothy Foster.