Regenerativní zemědělství: Když farmáři léčí krajinu

Při pohledu na běžnou českou krajinu, tedy mimo turistické a chráněné oblasti, se nabízí otázka, zda je současná podoba „průmyslového“ zemědělství udržitelná z hlediska ochrany životního prostředí a klimatu. Běžné zemědělství totiž nejenže krajině a životnímu prostředí zrovna neprospívá, ale také patří k producentům CO_2, které zvyšuje skleníkový efekt a podílí se na globálním oteplování. Odpovědí na tento problém může být regenerativní zemědělství, jehož cílem je hospodařit jak s ohledem na životní prostředí a kvalitu půdy, tak i s pozitivní uhlíkovou bilancí.

Postupy regenerativního zemědělství totiž umožňují uhlík do půdy ukládat. Do půdy totiž patří – díky němu je úrodnější, lépe zadržuje vodu a více odolává erozi.

„Lidé nevědí, jak si uhlík v půdě představit, ale je to úplně jednoduché. Uhlík je život, organická hmota,“ říká Martin Veverka ze společnosti SUR LIE, jejíž Farma Herálec u Humpolce na Českomoravské vrchovině tyto postupy testuje na celkem patnácti hektarech půdy. Na další farmě, kterou skupina vlastní na Slovensku, už regenerativně hospodaří dokonce na stovkách hektarů.

„Spousta českých polí má natolik snížený obsah organické hmoty, že půda tam připomíná spíše pískoviště. Písek sám o sobě příliš úrodný není, takže je do něj potřeba přidávat spoustu hnojiv. Když navíc naprší, nejen, že žádnou vodu nezadrží, ale navíc odteče s přívalem a zhoršuje půdní erozi. Vracení uhlíku do půdy působí podobně, jako bychom do toho písku pomalu a postupně přidávali třeba rašelinu. Půda se stává přirozeně úrodnější a její schopnost akumulovat vodu výrazně roste,“ vysvětluje Veverka.

To je důležité, protože s postupným oteplováním klimatu bude česká krajina stále více ohrožena suchem i přívalovými dešti. A půda s vysokým podílem organické hmoty zadrží vody výrazně více. Kvůli intenzivnímu a nešetrnému zemědělství přitom uhlík v půdě na českých polích často chybí. Podle studie OECD by zadržování půdního uhlíku mohlo vyrovnat 4 procenta ročních celosvětových emisí skleníkových plynů způsobených člověkem.

Efekt tohoto způsobu farmaření navíc může být daleko vyšší. „Podle různých studií by mohl masivní přechod na regenerativní zemědělství ročně zachytit dokonce čtvrtinu emisí CO₂,“ popisuje klimatické výhody regenerativního zemědělství Veverka.

Tento způsob hospodaření má také ekonomický smysl. „Regenerativní zemědělství dobře pasuje do naší strategie investování do environmentálně udržitelných projektů. Zároveň v něm vidíme nezanedbatelný ekonomický potenciál. Drahá paliva a rostoucí cena umělých hnojiv totiž řadu farmářů donutí hledat ekonomicky smysluplné alternativy. Záleží rovněž na tom, jak se k tomuto způsobu hospodaření postaví česká legislativa a úřady. Regenerativní farmáři totiž často mají ztíženou cestu zastaralou legislativou, která nové agrotechnické postupy omezuje,“ upozorňuje Veverka.

Tradiční orba – prospívá, nebo spíše škodí?

Regenerativní zemědělství spočívá hlavně v modifikaci tradičních farmářských postupů a zvyklostí směrem k co nejšetrnější práci s půdou. Na pole nevyjíždějí traktory s pluhy, a na podzim proto na takové farmě neobjevíme obvyklé hnědé lány zorané půdy. Pole se vůbec neorají, půdní zpracování se velice snižuje. Právě orba totiž uhlík z půdy uvolňuje zpět do atmosféry.

„Často slýcháme, že poctiví zemědělci se o pole postarají tradiční orbou. V českých podmínkách, kde jsou většinou zimy bez sněhu, se ale z půdy otevřené orbou víc vlhkosti odpaří, než kolik vody půda získá, navíc půda degraduje větrnou erozí,“ poukazuje Martin Veverka. „I laická veřejnost má své stereotypy a zorané hnědé pole všem připadá hezky uklizené, dobře zaopatřené. Ale půdě ve skutečnosti víc prospějete, když ji celou zimu chráníte zeleným příkrovem. Proto je důležité důsledné pěstování pestrých meziplodinových směsek. Uhlík se do půdy dostává také hnojením kompostem,“ dodává.

Díky regenerativnímu zemědělství se tak nejen snižuje množství oxidu uhličitého v atmosféře, ale též výrazně roste kvalita půdy, a to jak z hlediska obsahu žádoucích živin, tak i mikroorganismů, hub a nejrůznějších v půdě dříve běžných živočichů. Zkrátka zdravého půdního mikrobiomu nezbytného pro přirozené půdní procesy. Dnes je bohužel významná část půd zcela „mrtvá“.

Menší výnosy v zemědělství? Jen dočasné a pokryté uhlíkovou ekonomikou

K půdě šetrné regenerativní zemědělství zpočátku farmářům mírně snižuje výnosy. Menší úrodu však částečně vykompenzují nižší náklady na provoz mechanizace a menší investice do umělých hnojiv i další zemědělské chemie. Farmáři se navíc takto mohou zapojit do „uhlíkové ekonomiky“. „V našem provozu s mírně nižšími výnosy počítáme. Kromě nižších nákladů na provoz strojů a hnojiva nám je vykompenzuje projekt pro snižování uhlíku v atmosféře Carboneg, který umožňuje firmám stát se uhlíkově neutrálními. Ten nám za každou uloženou tunu CO₂ v půdě vyplatí určitou částku,“ vysvětluje rozvíjející se systém uhlíkových kompenzací Martin Veverka. Množství uloženého CO₂ v půdě je podle něj možné přesně zjistit na základě chemického rozboru a následného auditu. Během několika let – jak se půda postupně zregeneruje – se navíc výnosy vracejí na původní úroveň.

Odpověď na klimatickou krizi a nástup extrémního počasí?

Přestože regenerativní zemědělství zcela jistě samo o sobě nedokáže klimatickou změnu vyřešit nebo zvrátit, může být jedním ze zásadních nástrojů pro snižování CO₂ v atmosféře. Současně je schopné snížit dopady extrémních výkyvů počasí na samotné farmy, a tím stabilizovat cenu potravin. Kromě toho je také výhodné z hlediska ekologické rovnováhy v krajině a zlepšování lokálního klimatu.

Mohou farmáře, kteří se snaží o záchranu půd i klimatu, nějak podpořit obyčejní lidé? „Nedokážu si představit, že by nám přišel někdo pomáhat s motykou na pole, ale soukromí vlastníci polí se mohou například více zajímat o to, komu je dávají do pachtu (dříve pronájmu). Regenerativní zemědělci rovněž určitě potřebují podporu obcí, okolo kterých pečují o půdu. Nakonec to budou právě obyvatelé těchto obcí, kdo bude žít ve zdravějším a příjemnějším prostředí s dostatkem vody v půdě,“ uzavírá Veverka.

Zimní směs meziplodin (zleva): ředkev, pohanka, hořčice, slunečnice, oves, vika. Zelená část rostlin s příchodem mrazů slehne na povrch pole, chrání půdu a zadržuje vodu.

Foto: Komerční prezentace