Výstava mezinárodně uznávané fotografky Libuše Jarcovjákové potrvá ve Veletržním paláci už jen do 30. 3. 2025.

Libuše Jarcovjáková s fotoaparátem v ruce autenticky zaznamenává svůj život a okolí od 70. let minulého století. Její fotografie přinášejí témata vnitřní svobody, vášně, touhy a nejistoty. Výstava uvádí stěžejní okruhy bohaté fotografické tvorby této autorky: volné cykly z Prahy v období normalizace věnované zkoumání vlastní identity, kdy fotografovala LGBTQ+ komunitu a noční život a také práce s menšinami z 80. let minulého století. Přehlídka sleduje umělkyni, její úspěchy, nezdary a hledání sama sebe nejen v bývalém Československu, ale mapuje i její návštěvy Japonska, odchod do Západního Berlína, pád železné opony a návrat do Prahy v devadesátých letech.

Kurátorka výstavy Lucie Černá provede diváka archivem i současnou tvorbou umělkyně v širokém spektru jejích analogových i digitálních fotografií a představí i její nová, dosud neznámá díla. Černobílé a barevné momentky se střídají s konceptuálně a typologicky působivými fotografiemi náhodných kolemjdoucích, přátel, milenců a milenek a vlastních autoportrétů, tak typických pro její tvorbu.

„Ráda nabourávám zaběhnuté představy o umělci a o tom, jak se na dílo dívat. Cením si toho, že jsem od Národní galerie a ředitele Sbírky umění po roce 1945 Michala Novotného dostala volnou ruku a příležitost představit Libuši způsobem, který plně respektuje její tvorbu. Spolu s architektkou Annou Matouškovou jsme vytvořily prostor, který divákovi umožňuje volně objevovat jednotlivá díla, a zároveň vnímat jejich vizuální i obsahový kontext. Přehlídka je zároveň výsledkem naší intenzivní osmileté spolupráce s Libuší a já jsem ráda, že její tvorbu můžeme teď ve Veletržním paláci představit českému i mezinárodnímu publiku,“ říká kurátorka Lucie Černá.

Výstava nabízí inovativní přístup k instalaci, kdy jsou fotografie umístěny na polo-průhledných profilech v barevné architektuře, což umožňuje divákům nové a originální vnímání díla fotografky. Instalace odráží cykličnost života, nikdy nekončící proces obnovy a umírání, jakési chození dopředu a zpět, hledání, experimentování a neustálé objevování nových perspektiv, což jsou charakteristiky života a tvorby Libuše Jarcovjákové. Kurátorka vede návštěvníky chronologicky, zároveň je ale motivuje, aby se nedrželi naznačené struktury, ale šli nejprve k pracím, které je budou přirozeně zajímat – a pak si teprve pospojovali jednotlivé celky. Součástí instalace je také dlouhý vinylový pás, který se vine celým mezaninem Veletržního paláce, kde je výstava umístěna. Jsou na něm rozfázované fragmenty z autoportrétů fotografky.

Generální ředitelka Národní galerie Praha Alicja Knast k této retrospektivě říká: „Výstava Libuše Jarcovjákové tematicky zapadá do jedné z našich programových priorit, kterou jsou ‘ženy v umění’ a zároveň se dotýká exilového umění, jež je také často součástí našich projektů. Pro mě je její tvorba charakteristická jakousi plynulostí mezi médii i generacemi. Její autenticita a osobní přístup k umění vytvářejí zvláštní, osobní vztah k divákovi. Velmi si vážím jejího přínosu a originality.“