Libuše Jarcovjáková s fotoaparátem v ruce autenticky zaznamenává svůj život a okolí od 70. let minulého století. Její fotografie přinášejí témata vnitřní svobody, vášně, touhy a nejistoty. Výstava uvádí stěžejní okruhy bohaté fotografické tvorby této autorky: volné cykly z Prahy v období normalizace věnované zkoumání vlastní identity, kdy fotografovala LGBTQ+ komunitu a noční život a také práce s menšinami z 80. let minulého století. Přehlídka sleduje umělkyni, její úspěchy, nezdary a hledání sama sebe nejen v bývalém Československu, ale mapuje i její návštěvy Japonska, odchod do Západního Berlína, pád železné opony a návrat do Prahy v devadesátých letech.
Kurátorka výstavy Lucie Černá provede diváka archivem i současnou tvorbou umělkyně v širokém spektru jejích analogových i digitálních fotografií a představí i její nová, dosud neznámá díla. Černobílé a barevné momentky se střídají s konceptuálně a typologicky působivými fotografiemi náhodných kolemjdoucích, přátel, milenců a milenek a vlastních autoportrétů, tak typických pro její tvorbu.
„Ráda nabourávám zaběhnuté představy o umělci a o tom, jak se na dílo dívat. Cením si toho, že jsem od Národní galerie a ředitele Sbírky umění po roce 1945 Michala Novotného dostala volnou ruku a příležitost představit Libuši způsobem, který plně respektuje její tvorbu. Spolu s architektkou Annou Matouškovou jsme vytvořily prostor, který divákovi umožňuje volně objevovat jednotlivá díla, a zároveň vnímat jejich vizuální i obsahový kontext. Přehlídka je zároveň výsledkem naší intenzivní osmileté spolupráce s Libuší a já jsem ráda, že její tvorbu můžeme teď ve Veletržním paláci představit českému i mezinárodnímu publiku,“ říká kurátorka Lucie Černá.
Výstava nabízí inovativní přístup k instalaci, kdy jsou fotografie umístěny na polo-průhledných profilech v barevné architektuře, což umožňuje divákům nové a originální vnímání díla fotografky. Instalace odráží cykličnost života, nikdy nekončící proces obnovy a umírání, jakési chození dopředu a zpět, hledání, experimentování a neustálé objevování nových perspektiv, což jsou charakteristiky života a tvorby Libuše Jarcovjákové. Kurátorka vede návštěvníky chronologicky, zároveň je ale motivuje, aby se nedrželi naznačené struktury, ale šli nejprve k pracím, které je budou přirozeně zajímat – a pak si teprve pospojovali jednotlivé celky. Součástí instalace je také dlouhý vinylový pás, který se vine celým mezaninem Veletržního paláce, kde je výstava umístěna. Jsou na něm rozfázované fragmenty z autoportrétů fotografky.
Generální ředitelka Národní galerie Praha Alicja Knast k této retrospektivě říká: „Výstava Libuše Jarcovjákové tematicky zapadá do jedné z našich programových priorit, kterou jsou ‘ženy v umění’ a zároveň se dotýká exilového umění, jež je také často součástí našich projektů. Pro mě je její tvorba charakteristická jakousi plynulostí mezi médii i generacemi. Její autenticita a osobní přístup k umění vytvářejí zvláštní, osobní vztah k divákovi. Velmi si vážím jejího přínosu a originality.“
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist