Vláda chce efektivní stát. Její vlastní zákon o úřednících tomu ale nepomůže

Podle expertů jde o důležité téma. Personální politika státu je dnes roztříštěná mezi jednotlivé resorty a úřady, které si často konkurují při náboru stejných lidí. To komplikuje systematickou práci s talenty i dlouhodobé řízení státní služby.

„Vrcholní manažeři a experti vyžadují jiný přístup k náboru a rozvoji než běžní zaměstnanci úřadů. Personální oddělení resortů se ale zároveň starají o tisíce lidí, takže systematická práce s top managementem často chybí. Plán na sjednocení náboru vrcholných manažerů pod Úřad vlády je rozhodně krok správným směrem,“ říká analytička projektu Stát ve formě Dominika Křížová.

Problém jménem platové tabulky

Zásadní překážkou modernizace státní správy ale podle expertů zůstává systém odměňování. Ten je dnes založen především na platových tabulkách a automatickém růstu platu podle odpracovaných let.

„Současný model přestává fungovat. Práce pro stát není konkurenceschopná a průměrný věk zaměstnanců státní správy rychle roste. Platy rostou hlavně podle délky praxe, zatímco výkon nebo situace na trhu práce se v odměňování promítají jen omezeně,“ upozorňuje Křížová.

Problém se nejvíce projevuje u vysoce kvalifikovaných profesí – například právníků, analytiků nebo IT specialistů – kde stát dlouhodobě nedokáže konkurovat soukromému sektoru. Sama hospodářská strategie přitom přiznává, že stát má s konkurenceschopností na trhu práce problém.

Strategické cíle bez nástrojů

„Je dobře, že vláda do hospodářské strategie promítla doporučení projektu Stát ve formě i část z dvanácti opatření iniciativy Česko, funguj! Dosavadní kroky vládní koalice jsou ale se schváleným ekonomickým programem v rozporu,“ říká Křížová.

Vládní koalice totiž zároveň předložila nový zákon o státních zaměstnancích. Ten nepřináší zásadní změny v řízení lidí ani v odměňování státní služby. Naopak ruší pozici nejvyššího státního tajemníka na Úřadu vlády – tedy nástroj, který měl pomáhat koordinovat personální politiku státu.

Vzniká tak paradoxní situace: vláda ve strategickém dokumentu správně pojmenovává problémy řízení lidí ve státní správě, ale připravovaná legislativa zatím nenabízí nástroje, jak tyto cíle skutečně naplnit.

Pokud má být modernizace státu víc než jen koncepční plán, bude potřeba promítnout strategické ambice také do konkrétních pravidel fungování státní služby. Bez toho zůstane reforma řízení státu jen na papíře.