Spor o půl miliardy může skončit tím, že Mostecko nedostane nic

Ve hře je přibližně 460 milionů korun. Peníze měly prostřednictvím Státního fondu životního prostředí podpořit projekty obcí v okolí lomu. Místo přípravy konkrétních investic se však pozornost přesunula k debatě o tom, zda je nabízená částka dostatečná. Zatímco se vede spor o výši příspěvku, sílí obavy, že výsledkem nemusí být vyšší částka pro region, ale naopak žádné prostředky vůbec.

Důvodem celé situace je změna přístupu k rekultivacím. Část území lomu ČSA nebude po ukončení těžby upravena klasickým způsobem, ale bude ponechána přirozené obnově. Tento postup podporují ekologové i odborníci na ochranu přírody, protože umožňuje vznik unikátního přírodního území a zároveň snižuje náklady na některé rekultivační práce.

Podle těžební společnosti právě z této úspory vznikl prostor pro mimořádný příspěvek regionu. „Částku jsme spočítali na zhruba 460 miliónů korun. Došli jsme k ní logickou cestou. Jsou to peníze, které jsme ušetřili, protože v národní přírodní památce vyhlášené v lomu ČSA nemusíme provádět naplánované rekultivační práce. Sázet stromy, vysévat louky, kultivovat pole. Jsou to peníze, které podle zákona patří těžební společnosti, ale chtěli jsme je darovat státu, a ten dále starostům obcí v okolí lomu,“ říká generální ředitel těžebních společností skupiny Sev.en Česká energie Petr Lenc.

Spor o výši peněz

Zatímco společnost považuje výši příspěvku za odpovídající vzniklé úspoře, část veřejné debaty se soustředí na otázku, zda by částka neměla být vyšší. Do diskuse vstupují také znalecké posudky oceňující pozemky převáděné státu v rámci národní přírodní památky.

Výsledkem je situace, kdy se již delší dobu diskutuje o parametrech příspěvku, ale samotný dotační program pro obce dosud nebyl spuštěn. Z pohledu obcí se tak debata dostává do paradoxní situace. Neřeší se už primárně to, jak peníze využít, ale zda se je vůbec podaří do regionu dostat. Čím déle spor trvá, tím více se vzdaluje okamžik, kdy budou moci být spuštěny konkrétní projekty.

Podle mluvčí Sev.en Česká energie Evy Maříkové přitom nejde o první podporu regionu ze strany skupiny. „Vyjádření některých nespokojenců jsou velmi nešťastná a vychází především z neznalosti podstaty věci. Kritika míří na někoho, kdo chce do regionu poslat své peníze. A to v řádech stovek miliónů korun. Za posledních devět let naše společnosti podpořily severní Čechy bezmála devíti sty milióny korun. To není zanedbatelná částka. Dokud se tradiční energetice dařilo, byli jsme k regionu štědří. V posledních letech je ale jasný odchod od uhlí. Green Deal dopadá na uhelnou energetiku, cena povolenek významně ovlivňuje celou ekonomiku těžby i výroby energie z uhlí. Další stovky miliónů korun měla skupina poslat do regionu i nyní, v době, kdy už je konec uhlí na dohled,“ uvádí.

Obce čekají na rozhodnutí

Největší dopad má současná nejistota na obce, které s prostředky počítaly při plánování investic. Primátor Mostu Marek Hrvol upozorňuje, že města a obce mají připravené konkrétní projekty a čekají na vyhlášení programu, prostřednictvím kterého by bylo možné finance čerpat. „Na Státním fondu životního prostředí máme s okolními obcemi předjednán dotační program a zásobník projektů, na které bychom prostředky rádi čerpaly. Čekáme, kdy a v jaké výši bude program vyhlášen. Debaty ohledně výše daru, který bude následně přerozdělen, nebudu nijak komentovat, protože k tomu nejsem kompetentní. Je potřeba si uvědomit, že rukojmími jsou všichni občané dotčených obcí, které aktuálně díky protahování celého procesu nemohou realizovat plánované záměry,“ říká.

Starostové přitom upozorňují, že nejistota se netýká pouze termínu vyhlášení programu. Ve hře je podle nich i samotná existence příspěvku. Pokud by dárce od svého záměru ustoupil, obce by přišly o prostředky, se kterými už při plánování rozvoje počítaly.

Podobně situaci vnímá i starosta Vysoké Pece Milan Čapek. Jeho obec leží v bezprostředním sousedství území, kde bude místo klasické rekultivace využita přirozená obnova. „Z mého pohledu jsou peníze, které nám Pavel Tykač plánoval dát, prostě nenárokový dar. Může si je nechat, může je dát Vysoké Peci na stavbu školy, může je dát třeba do psího útulku na jihu Čech. Je nesmyslné, aby mu někdo diktoval, co s nimi má udělat, nebo aby zpochybňoval výši daru. Byli jsme připraveni peníze od Pavla Tykače přijmout, měli jsme plán, co s nimi uděláme a když se teď mluví o tom, že místo do regionu půjdou jinam, dělá nám to čáru přes rozpočet,“ uvádí.

Podobně se ke sporu staví také starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt, který bývá v médiích často zmiňován jako jeden z kritiků celého procesu. Sám ale odmítá, že by zpochybňoval samotnou výši daru, a upozorňuje na to, že jeho vyjádření bývají vytrhávána z kontextu. „Moje vyjádření, jak je používá Deník N, jsou vytržena z kontextu. Naopak, opakovaně jsem uváděl, že chápeme, že dar Pavla Tykače je nenárokový, a tudíž je zbytečné polemizovat o jeho výši. Kdo problematice nerozumí, neměl by ji komentovat. Za manipulativní považuji i to, v jak negativním světle Deník N Horní Jiřetín vylíčil. To pobouřilo jak mě, tak naše občany,“ vysvětluje starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt.

Kdo rozhoduje o budoucnosti regionu

Případ ukazuje širší problém transformace uhelných regionů. Nejde pouze o to, kolik peněz bude k dispozici, ale také jak rychle a efektivně se podaří dostat prostředky k projektům, které mají pomoci regionu po konci těžby.

Starosta Vrskmaně Václav Hora upozorňuje, že obce od začátku věděly, že jde o dobrovolný příspěvek, jehož výše není nároková. „Dnes už je trochu mimo mluvit o tom, jak těžba zasáhla region, a jaké má k regionu těžař povinnosti. Těžilo se tu desítky let. Začalo se za totality. Touto optikou má největší povinnosti k regionu stát. Pavel Tykač tu je necelých deset let. Ano, vydělal si na Mostecku hodně peněz. O tom ale princip podnikání je. Také tu dal lidem práci. Až se zavřou lomy, elektrárny, firmy, které na ně navazují, mluví se o krizi v chemickém průmyslu, nebude to pro region jednoduché. Teď nám Pavel Tykač nabízel dar z uspořených peněz. Naše obec vítá vše, co se jí na rozvoj nabízí. Bez ohledu na výši daru. Protože když někdo něco dává dobrovolně ze svého, těžko mu diktovat, kolik to má být,“ říká.

Spor o výši příspěvku tak získává paradoxní rozměr. Zatímco jedni tvrdí, že 460 milionů korun je málo, obce řeší mnohem praktičtější problém: aby nakonec nezůstaly bez jakékoli podpory. Pokud by se totiž celý proces dál komplikoval nebo dárce od svého záměru ustoupil, nebyl by výsledkem vyšší příspěvek pro region, ale ztráta stovek milionů korun, které měly pomoci financovat jeho budoucnost po konci uhlí.

Zdroj: https://www.krajina-2-0.cz