Energetická bezpečnost firem nezačíná u státu, ale v jejich vlastním areálu

Firma nemá pod kontrolou evropský trh s plynem, cenu silové elektřiny ani regulované složky. Má ale pod kontrolou vlastní areál, vlastní spotřebu, provozní režim a investiční rozhodnutí. „Právě tam dnes začíná skutečná energetická bezpečnost,“ říká Radek Mikulášek, vedoucí energetických projektů společnosti ENBRA.

Mnoho firem řeší cenu dodavatele, smlouvu, distribuční sazbu nebo výši záloh. To ale přestává stačit. Areál může elektřinu vyrábět, ukládat, řídit spotřebu, omezovat špičky, využívat odpadní teplo nebo pracovat s flexibilitou provozu. „Energie se tím stává součástí provozní strategie,“ doplňuje Mikulášek.

Nejde jen o úspory, ale o kontrolu nad provozem

Základní otázka firemní energetiky už proto nezní pouze, kde nakoupit levnější elektřinu nebo plyn. Stále důležitější je, jak snížit zbytečnou spotřebu, jak využít vlastní výrobu, jak řídit technologie a jak připravit areál na změny cen, tarifů a provozních podmínek.

Fotovoltaika, bateriové úložiště, kogenerace, tepelné čerpadlo, chlazení, vzduchotechnika, měření a regulace nebo systém energetického managementu hrají významnou roli. Samotná instalace technologie ale ještě neznamená, že firma dosáhne lepší energetické stability.

Rozhodující je, zda má technologie v provozu jasnou roli. Fotovoltaika musí navazovat na spotřebu, baterie musí mít konkrétní provozní strategii, zdroj tepla musí odpovídat reálnému profilu budovy a regulace musí umět pracovat s tím, co se v areálu skutečně děje,“ vysvětluje Mikulášek.

Pokud firma vyrábí elektřinu v době, kdy ji neumí dostatečně spotřebovat, část potenciálu odchází mimo areál. Podobné je to u baterie. Ta může pomoci s vyšším využitím vlastní výroby, řízením špiček nebo odběrem v levnějších hodinách. Pokud ale není správně navržena a řízena, může být její ekonomický přínos výrazně nižší.

Energetická odolnost vzniká z dat

„Roční faktura řekne, kolik firma zaplatila. Neřekne ale, proč tolik, kde vznikají špičky, které technologie mají největší vliv na odběr a jak by se dal provoz změnit. Bez těchto dat se energetické investice často navrhují příliš obecně,“ upozorňuje Mikulášek.

Firmy budou muset řídit nejen spotřebu, ale i čas spotřeby

Pro firmy je také stále důležitějším nejen množství odebrané elektřiny, ale také čas, kdy k odběru dochází. Část spotřeby může být pevně daná výrobním procesem. Jinou část lze ale často řídit. Může jít například o nabíjení baterie, přípravu teplé vody, provoz chlazení, akumulaci tepla nebo některé technologické procesy, které snesou časový posun bez omezení výroby. Dobře nastavený systém pak dokáže reagovat na cenu elektřiny, vlastní výrobu z fotovoltaiky nebo aktuální zatížení areálu.

„Cílem není, aby firma omezovala výrobu nebo snižovala komfort lidí v budově. Cílem je řídit ty části spotřeby, které řídit lze, a dělat to automaticky. Právě tím se z energetiky stává provozní nástroj, ne jen nákladová položka,“ říká Karel Vlach, generální ředitel společnosti ENBRA. Podle něj bude výhodu získávat ten, kdo začne energetiku řešit dříve než ve chvíli, kdy ho k tomu donutí ceny nebo regulace.

Areál jako jeden energetický celek

Moderní přístup k firemní energetice proto nespočívá v nákupu jedné technologie. Jde o propojení zdrojů, spotřeby, akumulace, měření, regulace a provozní strategie do jednoho funkčního celku. V praxi to znamená, že firma neřeší odděleně fotovoltaiku, kotelnu, chlazení, baterii a distribuci, ale posuzuje jejich vzájemné vazby. „Kdo bude energii jen nakupovat, zůstane vystavený okolnostem. Kdo ji začne aktivně řídit, získá větší kontrolu nad náklady i riziky,“ uzavírá Vlach.